U lidí v chronickém stresu často vidíme napětí v hrudníku, krku či trapézech, stažené břicho a bránici, mělký dech a odpojení od vnímání těla. Energie je více roztěkaná, stresová a zůstává „nahoře“.

Uzemnění pomáhá energii rozvést do celého těla. Zklidňuje náš nervový systém a posouvat ho do sympatické aktivace k parasympatické regulaci. Při tom dochází k zpomalování srdeční frekvence, zvyšování variability srdeční frekvence (HVR), prohlubování dechu a snižování svalového napětí v těle. Obnovuje se tak zdravý svalový tonus, dostáváme se z hlavy do těla a z myšlení do cítění a prožívání. Jednoduše řečeno zmírňuje stres a podporuje relaxaci.

Fyziologicky to znamená lepší organizaci těla proti gravitaci, aktivaci hlubokých stabilizačních svalů a membránových struktur v těle (klenba chodidel, pánevní dno, bránice, horní apertura hrudníku, jazyková membrána).
Můžeme ho podpořit například zvýšeným tlakem chodidel, rukou či jiných částí těla do země, nebo podložky. Vědomou prací s pociťovaným smyslem těla a zaměřením pozornosti. Dechovými technikami a vybranými bioenergetickými cvičeními.

Newtonovská fyzika říká že stabilita a mobilita jsou nepřímo úměrné. Jinými slovy Čím je to stabilnější, tím je to méně pohyblivé.
Pokud jde o lidský pohyb, stabilita a mobilita jsou přímo úměrné. Abychom byli stabilní, musí tu být jako základní podpora mobilita. Abychom byli mobilní, musíme mít stabilní základ. (Karen A. Studd: Každý jsme tělem)

V tomto cvičení budeme prozkoumávat dvě kvality se kterými se pracuje v rámci Labanovy analýzy pohybu. Nebojte, budeme se jimi zabývat čistě prakticky:) Budeme hledat pevný kontakt se zemí, oporu v nohách a pánvi, prohloubení našeho dechu a vnitřní osu o kterou se můžeme opřít. Z prožitku větší stability potom budeme hledat cesty k uvolněnější mobilitě, která nám umožní plynulejší funkční i expresivní pohyb, jak na místě, tak v prostoru.

Pánev je jedno z nejdůležitějších center lidského těla. Nese váhu trupu, propojuje horní a dolní část těla a je místem, kde se setkává pohyb, dech, emoce i vitalita. Přesto, nebo možná právě proto právě tady mnoho lidí drží chronické napětí. A to jak ve svalech, úponech či fasciích, kterých je v pánvi spoustu, tak v pánevním dnu.

Typicky je to díky chronickému napětí a stresu, díky sedavému způsobu života, celkovému odpojení do našeho těla, potlačeným emocím jako je stud, strach nebo zablokované živosti a sexuální energii.

Když je pánev ztuhlá nebo stažená, neprojevuje se to jen fyzicky. Ovlivňuje to i energii, psychiku a způsob, jak prožíváme život. Paradoxem je, že pánev je zároveň centrem naší síly a stability, ale i centrem uvolnění a spontánnosti.

Když je příliš stažená, život se může zdát těžší a kontrolovanější. Když se začne znovu hýbat, často se objevuje více lehkosti, energie a autenticity. Mnoho lidí také popisuje, že když se uvolní pánev, přestanou tolik „tlačit na výkon“ a začnou více vnímat potřeby a rytmus svého těla.

Abychom mohli pánev uvolnit, potřebujeme si zažít pocit bezpečí. Proto nejprve uklidníme náš nervový systém a naladíme se na sebe a pociťovaný smysl bezpečí.
Další věcí, kterou pánev potřebuje pro uvolnění je aby naše nohy nesli naší váhu a přitom byli uvolněné a pouštěli váhu do země. Proto budeme nejprve uvolňovat nohy a chodidla a potom teprve mobilizovat a rozpohybovávat pánev v různých rovinách a to jak ve stoje, tak v leže. Poloha v leže nám umožní pomocí bouchání pánví do země, kopání, třesu a vibrací uvolňovat i hlubší napětí. Uvolněnou pánev potom budeme propojovat s naším dechem a hlasem.

Otevírání hrudníku a uvolňování dechu patří v bioenergetické práci mezi nejzásadnější procesy, protože hrudník je místo, kde se setkává dýchání, emoce, nervový systém a vztah k druhým lidem.

Hrudník a dech jsou přímo propojené s autonomním nervovým systémem. Mělký dech a stažený hrudník jsou signálem že je tělo akutně či dlouhodobě ve stresovém módu. Prakticky to doprovází i stažená bránice a celkově se to projevuje posturálně vede to ke kulatým zádům, schouleným ramenům či propadlé hrudi.

Když se tato oblast začne uvolňovat, často se mění nejen dýchání, ale i prožívání a způsob, jak člověk reaguje na svět.

Relaxace hrudníku a uvolnění dechu aktivuje skrze bloudivý nerv parasymtickou část našeho nervového systému, které je zodpovědná za regeneraci, ale i za automatické propojování s jinými lidmi a navazování sociálního kontaktu v bezpečném prostředí.

Dech je v bioenergetice chápán jako hlavní zdroj energetického nabití organismu. Stažený hrudník a mělký dech přinášejí pocit menší živosti, odpojení od těla a pocitů.

Po uvolnění se tělo více nabije energií, lidé ji často cítí jako teplo, vibrace či mravenčení nebo prostře pocit „Najednou mám víc života v těle.“.

Mohou se objevit emoce, které byly zadržované. Typicky smutek, naštvání či zranitelnost ale i radost nebo láska. Může se to projevit pocitem úlevy, pláčem, vlnou emocí a někdy i smíchem.